Promoting peace and harmony from an Abrahamic perspective

Tato stránka je momentálně ve vývoji. Pokud byste chtěli přispět a podělit se s námi o své myšlenky, pohledy a nápady, napište nám na e-mail a my si přečteme a zamyslíme se nad vaším pohledem: Mír a požehnání.

​

admin@universalgodmessageofpeace.org

​

andělé

​

Jinn

​

sedm "nebe"

​

Pekelný oheň

​

​

Satan ( rozumění založené na  učení Koránu - By Lale  Tuncer)

​

Ve jménu Boha, nejsoucitnějšího, nejmilosrdnějšího.  

Všechna chvála a díky patří Bohu – Pánu světů!

Hledám útočiště u Boha před Satanem, vyhnaným z Jeho Milosrdenství (vyvržencem, prokletým).  

Zde je několik myšlenek, o které bych se s vámi rád podělil o vědomostech, které jsem poznal o společném nepříteli lidstva – Satanovi.

Bůh nás zve k Pravdě, k věčnému Životu. Vyzývá nás, abychom Ho lépe ‚poznali‘ prostřednictvím poznání, moudrosti, porozumění a lásky tím, že použijeme svou mysl a smysly k hledání Pravdy a porozumění, naše srdce, abychom lásku dávali a přijímali, a naše těla, abychom byli ‚tvůrčí‘. Zve nás a slibuje těm, kteří vytrvají ve spravedlnosti pro Jeho Věc a důvěřují mu: Mír, Lásku, Soucit, Milosrdenství, Odpuštění, Radost, Čest, Úctu, Spravedlnost a vše, co je dobré a pravdivé. Žádá, abychom se pokořili a byli vděční za Jeho zaopatření tím, že pomůžeme těm z našich bližních lidských bratrů a sester, kteří jsou v nouzi, s požehnáními, která nám poskytl – aby nám byl umožněn přístup Bránami vzestupu na vznešená místa a cítit Jeho Přítomnost v Království Božím. Tento život je dočasnou existencí, zkouškou, pomíjivým požitkem, kde končí dobré i těžké časy. Je proto důležité, abychom zůstali co nejvíce spojeni se svým Stvořitelem, abychom uspěli, a naslouchali a viděli znamení skrze své vedení, které seslal prostřednictvím svých proroků, poslů, zjevení a prostřednictvím našich vlastních osobních zkušeností vzestupů a pádů. prostřednictvím modlitby, sebereflexe, používání rozumu, všímavosti a uctívání. Bůh chce, abychom se těšili z jeho zaopatření, důvěřovali mu, že ho poskytne, abychom se ho báli, poslouchali jeho přikázání a abychom se očistili tím, že se budeme vyhýbat všemu, co je falešné. Bůh nás zve k víře v Něho a víře v Jeho anděly, Neviditelné, Jeho Zjevení, Jeho Proroky a posly, Den vzkříšení ak Ochotnému odevzdání se Jeho Božské Vůli. Vyzývá nás, abychom se stali Jeho pomocníky v Jeho Věci a obrátili se k Němu v naprosté podřízenosti, abychom se mohli stát nádobami Jeho Světla a Lásky a prolomit obtížné cesty, abychom byli chráněni před naším společným nepřítelem – Satanem.  

A kdo je Satan? "Existuje vůbec?" – to je to, co satan chce, abychom se zeptali – Snaží se nás ze všech sil přesvědčit, že neexistuje, nebo že je ve skutečnosti náš přítel a ne nepřítel. Lže, klame a zrazuje tím nejkrásnějším způsobem navenek tím, že v nás vyvolává touhy, aby odvedl naši pozornost od Boha, našeho Stvořitele. Jeho posláním je pokusit se přimět lidstvo, aby změnilo stvoření Boha na to, co je falešné. Vyzývá ke hříchu a překračování limitů stanovených Bohem. Používá přestrojení, aby se zamaskoval před světem, zatímco se nás tajně snaží přimět k následování jeho magie a klamu tím, že vše, co je faleš a hřích, obléká do zdánlivě krásných svrchních šatů světských radostí a dočasné existence, abychom mohli skrýt své tváře před Bohem. (i když Bůh ví, co je v ňadrech člověka a náš svrchní oděv nás před Ním nemůže skrýt) .. Satan nás zve ke všemu, co je falešné a dočasné. Snaží se přimět lidstvo, aby zapomnělo na Boží přikázání, odvrátilo se od Boha, aby Ho neposlechlo a následovalo jej a jeho potomstvo do Pekelného ohně. Cestou nám říká, že je příliš pozdě na to, abychom se obrátili zpět k Bohu, vnáší semínka pochybností o Božím Milosrdenství a Jeho sklonu odpouštět. Má mnoho metod, ale velkou je dělení, další je rozptýlení. Další je pochybnost (v Bohu a v nás samých) ..   Satan se nám směje, když se mezi sebou rozdělujeme, a když se národ obrací proti národu, když jsou páry rozděleny a rodiny roztrhány. Satan chce oslabit armádu „Lásky“, aby zničil lidstvo. Chce, abychom spolu s ním padli neposlušností a arogancí.  

Podle Koránu jsou Satan a jeho potomci výtvorem Boha, kteří jsou vyrobeni z bezdýmného ohně. Před stvořením člověka z hlíny (změněného bahna) patřil Iblis (Satan) k vysokým řadám andělů – kteří uctívali Boha z donucení. Andělé jsou stvořeni ze světla, ale Satan je jedním z „Jinů“, a jak možná víte, Jinnové jsou výtvorem Boha, který má stejně jako lidé „svobodnou vůli“. Když Bůh stvořil Adama a požádal anděly, aby se Adamovi klaněli, všichni andělé padli na zem, kromě Iblise – ten odmítl. Věřil, že je lepší než člověk, protože byl stvořen z ohně a člověk z hlíny. Byl ‚arogantní‘ a ‚záviděl‘ Adamovi, což vedlo k jeho neposlušnosti vůči Božímu příkazu padnout na zem. Stal se „nevěřícím“ – ne proto, že by nevěřil v existenci Boha, ale protože byl příliš pyšný na to, aby Ho uctíval tím, že poslouchal Jeho příkaz. Napříště byl vyhnán z ráje a uzavřel smlouvu s Bohem, že mu Bůh dá oddech až do Dne zmrtvýchvstání, aby Satan mohl svést co nejvíce lidstva a džinů z cest vzestupu k Bohu a aby mohli následovat ho do Pekelného ohně. Satanovi však samotný Bůh řekl, že nebude schopen svést z cesty ty ze svých služebníků, kteří následují jeho vedení a nepřekračují limity stanovené Bohem pro člověka. Bůh tedy slibuje těm, kdo se poddají Jeho Vůli, přikloní se k Pravdě a budou poslouchat Jeho přikázání, že budou v chráněném prostoru i v tomto pozemském životě.  

Jak víme z Písma, Bůh nás zve na cestu „Pravdy“ a „Spravedlnosti“ a na cesty „Lásky“ a „Odpuštění“. Bůh chce, abychom se Mu odevzdali, poslouchali Jeho přikázání, uznali skutečnost, že On je Jediným Božstvem, znali jeho krásné vlastnosti a používali je jako vodítko pro naše vlastní životy, hledali pravdu a přitom používali svá požehnání (fyzická i duchovní) jakýmkoli způsobem můžeme pomáhat druhým na našich cestách dobrou řečí a skutky milující laskavosti a vytrvat ve světském boji za Jeho Věc. Je důležité, abychom věděli, že Satan je náš nepřítel, abychom mohli rozpoznat, že chce, abychom dělali opak těchto věcí. Satan a jeho armáda udělají vše, co je v jejich silách, aby nás jakýmkoli možným způsobem přiměli sklouznout a pak nás přesvědčili, že je příliš pozdě na to, abychom se obrátili zpět k Bohu. 

Nedovolme satanovi, aby nás přiměl sklouznout z cest vzestupu k Božímu Milosrdenství a z Jeho Království, stejně jako způsobil pád našich předků. 

Musíme si být vědomi metod používaných Satanem a jeho následovníky, abychom se jim mohli vyhýbat. Satan ví, že ať už to bylo cokoli, co vedlo k jeho pádu, povede to k našemu pádu, pokud dokáže v lidech vyvolat ty emoce a pocity. Bůh mu to dovolil, aby člověk dostal příležitost potvrdit svou víru v Boha svou řečí a chováním. Úspěšní jsou ti, jejichž vnitřní Pravda se shoduje s jejich vnějším vyjádřením. Tento život je jako zkouška a krátká zábava.  

Satan nás vidí tam, kde my jeho nevidíme. Leží a čeká, až vystoupíme z našeho „chráněného prostoru“, aby se k nám mohl přiblížit a rozdmýchat v nás touhy, aby nás svedl z cesty. Čím blíže jsme k Bohu, tím temnější je temnota, která na nás číhá mimo náš chráněný prostor, a tím žhavější plamen.

Co nás tedy může co nejvíce udržet v našem chráněném prostoru? -Je to vzpomínka na Boha- co nejvíce. Pravidelná modlitba, půst, dobročinnost, pokání, skutky milující laskavosti a nezištnosti/obětování/sebeočištění – a uvědomění si taktiky používané satanem, abychom je mohli rozpoznat a hledat útočiště u Boha, když to uděláme. Čím více vzpomínáme na Boha, když ležíme, sedíme, stojíme, pracujeme a v každé interakci s druhými – tyto činy se stávají jako nepřetržitá „modlitba“, která nás drží v našem chráněném prostoru.  

Satan se snaží v člověku vzbudit „touhu“, aby „rozdělil“ lidstvo a oslabil lidskou armádu proti sobě, aby upadli do hříchu, neposlušnosti a nevědomosti a svedli z cest k Bohu. Rád bych se s vámi podělil o své chápání toho, co jsou tato „touha“:  

Modloslužba: Toto je uctívání čehokoli, co je falešné. Forma modloslužby zahrnuje modlitbu k něčemu nebo někomu jinému než Bohu o pomoc a učinit z nich své „Partnery“ ve Stvoření a věřit, že nás mohou zachránit před Pekelným ohněm. Zahrnuje to přidružování druhých k Bohu při uctívání a vyzývání druhých, aby se za nás přimlouvali. Když člověk upadne do hříchu, satan se nás snaží přesvědčit, že Bůh neuslyší naše volání k Němu, že naše modlitby nebudou vyslyšeny a že nám neodpustí. Snaží se nás svádět ke spojení druhých s Bohem, ‚jako způsob, jak se skrze ně přiblížit Bohu‘. Satan se snaží rozbít čisté spojení, které může mít každá lidská bytost se svým Stvořitelem – čisté přímé spojení, které Bůh chce mít s každým a každým z nás.  

Závist: Stejně jako Satan záviděl člověku, chce, abychom my záviděli jeden druhému a druhým Boží stvoření. Nehrála závist roli v Satanově odmítnutí padnout Adamovi? A když Kain zabil svého bratra Ábela? Velká část lidstva způsobuje na zemi korupci a neplechu kvůli vzájemné závisti. Dokonce i poté, co se vědění dostalo k člověku, samotné bohatství vědění pro ty, kdo je hledají, může v jeho já vyvolat závist. To je to, co se stalo v náboženství a vedlo to k rozdělení člověka na sekty a skupiny – dokonce často poté, co se k nim dostalo poznání. Satan ví, že ‚poznání neposlušnosti‘ vůči Bohu (které vedlo k jeho vlastnímu pádu) je v Božích očích horší a méně odpustitelné než neposlušnost v důsledku nevědomosti. Proto čím více ‚víme‘, tím více na nás číhá, čím větší je jeho armáda, která nás obklopuje, tím silnější je jeho touha pokusit se nás ‚uklouznout‘ a ‚padnout‘.   Nevědomí (kteří dobrovolně volí nevědomost) mají na druhé straně přirozeně tendenci způsobovat neplechu kvůli nedostatku znalostí a moudrosti - opět se dostávají do rukou satana, aby nás mohl manipulovat zlými touhami, které svádějí na scestí do temnoty.  

Arogance: Stejně jako si Satan myslel, že je lepší než Adam, protože byl stvořen z ohně a Adam z hlíny, Satan se směje, když vidí, že lidstvo je vůči Bohu arogantní. Chce, abychom se cítili, jako bychom byli ‚soběstační‘, a proto ‚nepotřebovali‘ Boha, a chce, abychom věřili, že jsme ‚lepší‘ než ostatní lidé a ostatní Jeho stvoření kvůli požehnáním, která byli jsme nad nimi vydáni. Jak nás tedy satan přiměje, abychom se stali 'arogantními?' -v konečném důsledku díky nevděku a nevědomosti a odvádění pozornosti od Pravdy pouhou dočasnou hrou a zábavou a vzájemným vychloubáním.. Čím se člověk stává nevědomějším a nevděčným, tím méně si uvědomuje, že požehnání, která má, je díky Bohu samotnému - Pánu zaopatření - a tím více o sobě předpokládá, že je soběstačný. Když si člověk myslí, že je soběstačný, snáze se nechá rozptýlit jinými světskými touhami a ještě více otevírá dveře satanovi a jeho armádě, aby zakryl svůj zrak, sluch a porozumění od stezek Božích. Podívejte se, jak je člověk rozdělen do náboženských sekt a skupin – každá si myslí, že je blíže Bohu a lepší než ostatní? Každý věří, že má pravdu a jiní se mýlí. Každý se to snaží uplatňovat na ostatní a přimět ostatní, aby následovali cestu, kterou se rozhodli jít. Tím, že nás Satan přesvědčuje, že ‚kniha‘, ‚prorok‘ nebo posel daný jednomu národu je lepší než ostatním, nám brání hledat další znalosti a dozvědět se více o jeho metodách, které používá. Je nám bráněno učit se z naší rozmanitosti a je nám bráněno navazovat pokojné vztahy s našimi bratry a sestrami ve víře a vzájemně si „pomáhat“ při hledání Božího potěšení.  

Nevědomost: Satan chce, abychom se buď nedozvěděli, nebo zapomněli, nebo porušili (poté, co jsme vědomě poznali) Boží přikázání, abychom Ho neposlechli stejně jako on sám neposlechl Boha, když se odmítl klanět Adamovi. Jak nás tedy Satan přiměje jít cestou nevědomosti? Jedním ze způsobů je, že nám říká, že „nevědomost“ je blaženost. Nutí nás, abychom si uvědomili skutečnost, že čím více toho víme, tím větší zodpovědnost máme, a proto nejlepším způsobem, jak se vyhnout odpovědnosti a „uklouznutí“ a „pádu“, je vyhýbat se hledání znalostí. Další metodou, kterou používá, je přesvědčit nás, že znalosti jsou ve skutečnosti nesmírně prospěšné a že znalosti samotné nás zachrání – odvádí naši pozornost k „detailům“ znalostí – odvádí nás od znalostí, které pro nás budou nejužitečnější. Také tím, že nás přesvědčuje, abychom se soustředili na detaily náboženské praxe, nás odvádí od většího obrazu – a způsobuje, že ztrácíme naši „rovnováhu“ v našich životech tím, že jdeme do extrémů v náboženství nebo v čemkoli jiném. Čím více času člověk stráví „učením se“ z knih a meditací, tím méně času se musí soustředit na skutky milující laskavosti – o čemž sám satan ví, že je to něco, co se Bohu velmi líbí. Je důležité vědět, že poznání není užitečné nebo příjemné Bohu, aniž by bylo spojeno s porozuměním, moudrostí nebo skutky pravé lásky. Člověk si musí dávat pozor, aby se nenechal zmást, aby nás satan přesvědčoval, že poznání samo nás dělá „lepšími“ než někoho jiného – protože skutečností je, že v očích Boha je jediná věc, která dělá jednoho člověka lepším než druhého, „dobré skutky“. které jsou činěny čistě s úmyslem potěšit a uctívat Boha.“ Satan používá ‚rozptýlení‘ ‚světskými požitky a bohatstvím a dětmi‘, abychom trávili méně času ‚přemítáním‘ a rozjímáním, abychom se mohli poučit a pochopit ze svých minulých chyb a světa kolem nás. Chce, abychom necestovali a neviděli svět, který Bůh stvořil – používá „strach“ jako způsob, jak nás přimět vést statický život. Životní síla je v neustálém pohybu. Cokoli statického, ať už nahoru nebo dolů nebo dovnitř nebo ven, nakonec zmizí z existence. Ve všem, co děláme, musí existovat neustálý tok, rovnováha a umírněnost, abychom přežili. Pokud je někdo nucen přestat uctívat Boha jedním směrem (ať už fyzicky nebo duchovně), musí se dívat na to, aby Ho uctíval jiným směrem, aby zůstal naživu a jeho duše zůstala živena Životem.  

Nevděk: Satan ví, že čím méně je člověk vděčný, tím méně pochopíme, že cokoli dobrého, co naše ruce vznesou, je ve skutečnosti od samotného Boha, protože pouze Bůh sám je čistě „dobrý“. Tímto způsobem lidstvo připisuje chválu spíše sobě než Bohu za dobro, které mu buď přichází do cesty, nebo od něho odchází k druhým – to duší duši a zavírá brány dalšímu růstu a proudění Lásky. Chválit sebe druhé spíše než Boha může vést k aroganci a odvádění pozornosti od skutečnosti, že nikdo nemá právo být uctíván kromě Boha. Tímto způsobem se nás satan snaží přesvědčit, že my sami jsme jako „bůh“ as touto myšlenkou a vírou se člověk odpojuje od svého Zdroje věčného Života. Nevděk také způsobuje, že člověk „zapomíná“ na Boží památku, odchází od pokory a oslabuje sílu víry v našich srdcích, takže v dobách těžkostí nejsme „připraveni“ a skončíme „zoufalstvím“ a pak je pravděpodobnější, že se budeme oddávat pomocí nástrojů krátkodobé rozptýlení, které satan používá tím, že nabízí falešnou dočasnou úlevu od bolesti, kterou cítíme a na kterou nejsme připraveni v těchto dobách trápení a strádání.  

Chamtivost: Touha po světském bohatství před moudrostí a porozuměním je pro mnohé obrovskou rušivostí. Chamtivost se může týkat nejen fyzického, ale i jiných požehnání, která mají druzí, o kterých si můžeme věřit, že jim chybí. Často chamtivost a závist spolupracují. Satan se nás snaží přesvědčit, že světské vlastnictví přichází spolu s „mocí“ dělat si v tomto světském životě, co se nám zlíbí – což nás nutí zapomenout, že veškeré zaopatření, čest a moc patří Bohu – a že On Jediný vlastní klíče k zaopatření. Člověk má proto sklon trávit čas „záchranou“ svého majetku a „výrobou“ stále více nad své možnosti a „sbíráním“ a „skrýváním“ před ostatními. Snaží se nás ohrozit budoucí chudobou, a proto nás odvrací od důvěry ve Všemohoucího jako Zdroj Zaopatření a jako Našeho Jediného Ochranného Přítele. Člověk tedy zpanikaří, ztratí víru a tráví svůj čas prací, prací, prací, aby zachraňoval stále více, hory, nad jeho potřeby. Tímto způsobem je člověk odveden od toho, aby ten čas trávil tím, co se Bohu nejvíce líbí – skutky milující laskavosti – a ve skutečnosti „sdílení svých požehnání s druhými“. Čím méně člověk „miluje“ své bližní, tím méně pravděpodobně bude chtít sdílet s ostatními. Proto je „nenávist“ další touhou, která se používá, aby nás odvrátila od Boží cesty.

Nenávist: Co způsobuje, že jeden člověk „nenávidí“ druhého? Je to nedostatek „lásky“, nebo touha po spravedlnosti? Je v pořádku nenávidět to, co se Bohu nelíbí, a milovat jen to, co se mu líbí? Neboť kdo jsme, abychom milovali to, co Ho hněvá (ačkoli je pomalý k hněvu)?   Nenávidí člověk, že mu byla odebrána svoboda? Není svoboda věřit nebo nevěřit všem lidem dáno právo od Boha? Nestvořil nás Bůh, abychom mohli jíst a pít, jak se nám zlíbí v zahradě Eden? Jak se cítíme, když se nám jiný člověk nebo skupina lidí snaží vzít naši „svobodu“ vyjádřit se a být k sobě věrní? Satan se nás snaží přimět, abychom změnili přirozený stav, který nás Bůh stvořil v přirozené konstituci člověka, stav přirozené čistoty a nevinnosti, se kterým jsme se narodili do tohoto světa. Satan nás zve k hříchu a hanbě prostřednictvím ‚poznání neposlušnosti‘. Vyvolává touhu po touze „ovládat“ druhého, abychom z něj „měli prospěch“ jako způsob, jak se cítíme „utlačováni“, a to pak umožňuje satanovi způsob, jak probudit pocity „nenávist“ vůči ostatním. . Pocit nenávisti je velmi destruktivní pro nás i pro ostatní. Sama nás uvězňuje a brání nám „oddat se“ vůli Boží a negativně ovlivňuje naše spojení s Ním. Nutí nás to žít v „minulosti“, a proto snižuje naši schopnost a potenciál sloužit Bohu na maximální potenciál v přítomném okamžiku. Ničí vztahy a vede k válce, pomstě, rozpadu rodin, příbuzenským vazbám a způsobuje rozdělení a ztráty. Satan se nás snaží přesvědčit, že bojovat s ohněm ohněm je lepší než bojovat s ohněm vodou a že „oko za oko“ je lepší než odpuštění a odpuštění hříchů. Satan ví, že když je zlo opláceno dobrem a když je nenávist oplácena láskou a že když je lež splácena Pravdou, že první klam je zničen a zničen tím druhým, což je ve skutečnosti jediná věc, která skutečně „existuje“. v pravdě a věčnosti. Nenávist vede k posměchu a neúctě – což pak vede k tomu, že člověk porušuje Boží přikázání.  

Rozptýlení a klam: Satan a jeho armáda používají jakoukoli metodu, kterou mohou, aby nás odvrátili od vzpomínání na Boha, abychom s větší pravděpodobností porušili Jeho přikázání. Některé z jeho nástrojů zahrnují hazardní hry a omamné látky, návykové látky, a proto je moudré se jim co nejvíce vyhýbat, aby byl úspěšný. Pocit „zamilovanosti“ (sobecká touha vlastnit druhého – trochu jako utrhnout květinu, spíše než ji nechat „vyrůst“) může být také velkým rozptýlením a vést lidi k uctívání idolů tím, že uctíváme osobu, kterou věřit, že jsou „zamilovaní“, místo aby uctívali našeho Stvořitele. Náš majetek a děti jsou světskými požitky tohoto života, které satan používá k odvrácení pozornosti od vzpomínání na Boha, od našich modliteb, od překračování míle a „migrace“ a „snažení se“ líbit Bohu. Satan se nás snaží přesvědčit, že bychom měli žít své životy pro své děti – ale ve skutečnosti Bůh chce, abychom Ho postavili ještě před naši lásku k našim dětem – a chce, abychom Boha postavili před lásku našich rodičů – Bůh chce, abychom vychovávat naše děti tak, aby věděly, že mají dávat Boha před své rodiče, a ne jen slepě následovat cestu svých otců a předků, aniž by pro sebe hledaly Pravdu. Satan chce, abychom co nejvíce zapomněli, že tento svět je pouhý klam a pouze dočasný. Čím více na to zapomínáme, tím je pravděpodobnější, že nepřevezmeme odpovědnost, neobrátíme se k Bohu, nebudeme činit pokání a napravíme své cesty. Nechce, abychom si pamatovali smrt nebo temnotu, protože čím více si připomínáme smrt a temnotu, tím více si uvědomujeme, že dobré časy netrvají a zlé časy netrvají, a že záleží na Bohu – věčném, kterému patříme a ke kterému se vracíme. Stejně tak nechce, abychom si pamatovali cokoli spojeného s „temnotou“, protože ví, že ve skutečnosti může být temnota člověku prospěšná, je-li použita správným způsobem. Je to v noci po západu slunce nebo těsně před úsvitem   že duše jsou více nakloněny vzpomínání na Boha. Právě v nejtemnějších chvílích se člověk často cítí nejvíce pokorný a nakloněn obrátit se k Bohu. Právě skrze naše utrpení a těžkosti má člověk největší potenciál otevřít své srdce Pánu světů a uvědomit si pravdu, činit pokání a být spasen. Satan nechce, abychom to dělali – a tak má tendenci se k nám co nejvíce přibližovat v naší nejtemnější hodině, kdy jsme sami, a jediný způsob, jak se vyhnout zlu temnoty, když se blíží, je hledat útočiště v Bůh. Satan tedy používá svou taktiku, aby nás rozptýlil v dobách „pohody“, abychom se stali méně připravenými a vděčnými a pokornými a „schopnými“ obrátit se k Bohu v dobách těžkostí. To je důvod, proč je tak důležité být vděčný ve všech dobách, za lehkost i těžkosti, a udržet si svou víru v Něho, jak je to jen možné, neustálou modlitbou během hodin světla i tmy. Čím více jdeme po stezkách satana, tím více se náš zrak, sluch a srdce zatvrdí, zakalí, světlo se zatemní, a tím více vstoupíme do temnoty za tmy a dále bloudíme (i když je zdánlivě denní světlo). Čím více vědomě neposloucháme, tím snazší je pro nás být oklamán tím, že uvěříme, že jsme ve skutečnosti správně vedeni, když tomu tak není.  

Podvod:   Satan nám slibuje klam. Slibuje nám to a poté, co nás přesvědčí – ve chvíli zoufalství, kdy potřebujeme pomoc – prchá. Lže, používá lst a klam. Dělají to i jeho následovníci. Vychází ze skutečnosti, že je nedůvěryhodný a „falešný“. Chce, abychom totéž dělali ve vzájemných vztazích. Je to dobrý způsob, jak rozpoznat, kdo je náš nepřítel a kdo je náš spojenec. Našeptává do našich srdcí, že je bezpečnější být tím, kdo ubližuje druhému, než ubližovat sobě, a děsí nás, abychom před sebou navzájem skrývali své zranitelnosti bodnutím, než nás bodnou. Satan ví, že důvěryhodnost, hledání Pravdy a sledování této cesty vyžaduje závazek. Satan nechce, abychom zůstali oddáni Bohu, a chce, abychom Boha neposlouchali, stejně jako on neposlouchal Boha. A tak nás všemi možnými způsoby přesvědčil, že Bůh pro nás nechce to nejlepší, a že satan je ve skutečnosti náš přítel. Satan není náš přítel. Dělá velmi dobrou práci, když přesvědčuje většinu lidstva, ať je jakkoli. Stejně jako na začátku přesvědčil člověka, aby věřil, že to, co říká, je pravda. Odvádí velmi dobrou práci v tomto světě, kdy nás klame, abychom tomu uvěřili – a proto jsem se s vámi chtěl podělit o některé své myšlenky, abychom si byli lépe vědomi jeho metod a toho, na co si dát pozor. Satan se snaží ze spojenců udělat nepřátele. Aby nás rozdělil. Ale pro ty, kdo jsou znalí, kteří nejsou vedeni závistí, chamtivostí nebo arogancí proti veršům Božím, poznají znamení. Zde je velmi důležité hledat poznání z Božích zjevení. Ti, kdo následují Boží vedení a poslouchají Jeho přikázání, budou chráněni a požehnáni a satan a jeho následovníci v nich nebudou vyvolávat strach ani žal.  

Strach. Satan chce, abychom pociťovali „strach“, abychom se „báli“ jeho a jeho následovníků a dalších lidí z lidstva, džinů a Jeho stvoření více, než se „báli“ samotného Boha. Strach z Boha je velmi důležitý. Bůh chce, abychom se ‚báli‘ pouze Jeho, takže je pravděpodobnější, že Ho budeme poslouchat. Chce, abychom Ho poslouchali, protože dosvědčuje, že nikdo nemá právo být uctíván kromě Něho a že kromě Něho neexistuje žádné Božstvo. Satan chce opak toho, abychom mohli vypadnout z Božího království a být veden strachem do hlubin pekla. Skrze strach z čehokoli jiného než z Boha člověk staví zbraně a zdi, které ještě více rozdělují lidi. Pamatujme na to, že satan nás chce „rozdělit“, zatímco Bůh chce, abychom se sjednotili v pravdě a v skutcích milující laskavosti. Čím více se bojíme, tím menší je pravděpodobnost, že prolomíme obtížné cesty vzestupu k Bohu. Strach z chudoby, strach z odmítnutí, strach ze zrady, strach ze selhání, strach ze ztráty úcty druhých, strach z nesouhlasu člověka, strach z čehokoli jiného než z Boha. Náš strach z čehokoli jiného než z Boha můžeme překonat tím, že se budeme očišťovat a milovat a budeme na Něho pamatovat ve všem, co děláme, a pamatovat si, že je Všemocný, Všemocný a dostatečný jako Pomocník a Ochránce. Když milujeme Boha srdcem, myslí a duší a milujeme druhé, právě tato láska nám dodává odvahu prorazit obtížnou cestu, kterou nám strach často brání přejít.  

Chtíč: Satan vzbuzuje pocity chtíče v našich srdcích tím, že používá svůj hlas a vůni sladké květiny, která nakonec zvadne a umírá – aby odvedl pozornost a oklamal. Snaží se nás přesvědčit, abychom hledali boha v jiných lidech a ostatních Jeho Stvoření pomocí magie „zamilování“ jako kouzla, které působí jako lék, ale je krátké a dočasné. Skrze chtíč nás přesvědčí, abychom se navzájem klamali, abychom přerušili příbuzenské vazby a roztrhali rodiny. Je to jed. Smrtící jed- A ti, kteří jsou pod vlivem omamných látek, s větší pravděpodobností padnou do jeho pasti.  

Věštecké šípy, černá magie, čarodějnictví – to vše jsou zlé cesty. Nikdo nezná budoucnost kromě Boha. Bůh chrání své služebníky, pokud chce, před zlem těch, kdo tyto věci praktikují. Satan se nás snaží přimět k tomu, abychom se báli moci magie a čarodějnictví více než Boha, ale ti, kteří na Něj často vzpomínají a hledají pomoc v trpělivosti a modlitbě, se nemají čeho bát, protože dopustí, aby se jeho služebníkům stalo cokoliv, i když se to může zdát špatné, bude pro ně ve skutečnosti dobré.  

​

Pomlouvání, pomlouvání, pomluvy: to vše mezi námi způsobuje rozdělení a nepřátelství. Toto jsou metody používané Satanem a Jeho potomstvem k rozdělení lidstva a vyvolání hádek, podněcování nenávisti a rozpadu vztahů. Vyhýbejme se jim, abychom byli úspěšní.  

Cesta, jak prorazit těžké cesty, je odevzdat se Bohu, poslušnost, skutky milující laskavosti a nezištnosti. Nedovolme Satanovi, aby nás odváděl od čehokoli z toho, k čemu nás Bůh zve – nebo aby nás přesvědčil o své falešné neexistenci. Nerozdělujme se kvůli vzájemnému nepřátelství a závisti, chamtivosti a neúctě – ať nikdo z nás nepředpokládá, že je lepší než jiný kvůli našemu různému původu, náboženství, jazykům, postavení, úrovni fyzického bohatství a dětem, nálepkám, pohlavím. , vnější vzhled – převezme zodpovědnost za své myšlenky, řeč a chování, osvoboďme se vůlí Boží a Jeho Milosrdenstvím od strachu z kohokoli jiného, než je Něj a snažme se svým bohatstvím a svými životy potěšit Boha a zároveň zveme ostatní, aby to dělali totéž, abychom se mohli očistit a vyhýbat se zlu, abychom uspěli – společně jako jedna entita ve jménu Nejsoucitnějšího, Nejmilosrdnějšího. Pojďme společně přemýšlet, hledat Pravdu. Usilujme o to, aby úspěch toho druhého byl úspěchem naším vlastním. Nevynášejme jeden na druhého negativní soud, ale vždy se snažme jeden o druhém myslet to nejlepší a modleme se jeden za druhého. Neboť to je skutečně jediný úspěch, který je věčný.  

Vyzývám nás všechny, abychom se spojili a pomohli jeden druhému vést válku proti Satanovi – našemu společnému nepříteli – nikoli pomocí fyzických zbraní, ale uhašením jeho bezdýmného plamene vodou života, která tryská z pramenů v našich srdcích, když milujeme. Bože a milujte se navzájem,  a vlévá se do řek ráje v Míru. Čím více se sjednotíme ve víře v Boha, která je potvrzena naší dobrou řečí a skutky, tím větší bude chráněný prostor, ze kterého bude vyhnán satan a temnota, která ho obklopuje. Ještě lepší je, že všichni můžeme sdílet tento chráněný prostor společně, v původním uspořádání, které pro nás Bůh chce. Zaveďme pravidelnou modlitbu a zapojme se podle svých nejlepších schopností do opravdové laskavé řeči, skutků lásky a laskavosti, zatímco hledáme útočiště u Boha před Satanem a hledáme Poznání, Moudrost a Porozumění. Vše, co říkáme a děláme, věnujme Bohu jako oběť nebo oběť k uctívání Jeho – Neboť On Jediný má právo být uctíván.  

Výše uvedené úvahy jsou založeny na mém porozumění z Písma včetně Koránu. Kéž nás Bůh rozšíří v poznání, moudrosti a porozumění a odpustí nám naše hříchy. 

Kéž nás všechny povede, zasype nás svým Světlem a Milosrdenstvím a odstraní zatemnění z našich smyslů a pomůže nám překonat satana, toho prokletého. Amen.

Mír a požehnání s vámi a vašimi rodinami

Lale

​