Promoting peace and harmony from an Abrahamic perspective

​

Co je láska?

​

Láska je intenzivní pocit hluboké náklonnosti. Někdo to může definovat také jako velký zájem nebo potěšení z něčeho. Ale jaký je rozdíl mezi „láskou“ a „zamilovaností“?

Být „zamilovaný“ do někoho nebo do něčeho lze definovat jako „potřebu“, kterou člověk cítí vůči někomu nebo něčemu jinému pro svůj vlastní prospěch.

„Milovat“ někoho nebo něco je na druhé straně „nesobecké“ a nezná význam „kontroly“. Je to touha jednat způsobem, který prospívá ostatním – pro štěstí a blaho osoby nebo věci, kterou člověk miluje, i když je to proti němu samému.

Proč je láska důležitá?

​

Láska – kde v našich srdcích a duších cítíme teplo ze štěstí nebo blaha někoho jiného, je často mnohými považována za hnací sílu samotného života. Mnozí by souhlasili, že je to ta nejdůležitější věc.

Jak nás „zamilovaný“ ovlivňuje?

​

Pocit „zamilovanosti“ může být jako vzít si drogu: může způsobit nesmírné potěšení, když „máme“ ve svém životě osobu nebo věc, do které jsme zamilovaní, způsobem, který chceme nebo potřebujeme, ale může také nám způsobit nesmírnou bolest, pokud nemůžeme mít v životě toho člověka nebo věc, do které jsme zamilovaní. Může to mít pocit, že tu osobu nebo věc „uctíváme“ a že bez toho se můžeme cítit beznadějně, ztraceni, nešťastní, úzkostní – podobně jako se člověk může cítit, když přestane užívat drogu, na které se stal závislým, nebo alkohol. Tyto emoce, které přicházejí s tím, že jsme „zamilovaní“, nás mohou hodně naučit, pokud se o nich rozhodneme přemýšlet. Mohou nás také poškodit a ovlivnit naše budoucí vztahy, naše interakce s ostatními a náš domácí a pracovní život a rodinné vztahy v závislosti na tom, jak moc nad námi má kontrolu.

Někteří mohou být zamilovaní do Boha nebo do člověka, do peněz, moci nebo do své práce... Ať už jsme „zamilovaní“, položme si otázku – je tento pocit pravděpodobně trvalý? Mohu zcela důvěřovat jednotlivci nebo věci, do které jsem zamilovaný? Jak tento pocit ovlivňuje mě a mé okolí? Je to to, co jsem se rozhodl uctívat a proč? Pokud to, že jste „zamilovaní“ do člověka nebo věci, přináší do vašeho života a do vašeho okolí více pozitivity – možná je to dobře. Ale pokud to způsobuje vám a ostatním více škody- Jak se vymaníme z toho, že jsme do toho ‚zamilovaní‘? Často je tento proces reflexe sám o sobě a rozhodnutí, že „láska“ k sobě a ostatním je důležitější než „zamilovaný“, prvním krokem k tomu, jak se zbavit závislosti. „Výběr“ jak záměrem, tak i činy, je dalším krokem…

​

Jak nám může pomoci Láska?

​

Přímo:

-Když se cítíme milováni, pomáhá nám to cítit se více jako dítě- vědět, že někomu nebo něčemu tam venku záleží na našem blahobytu, pomáhá nám více věřit v sebe sama, cítit se méně osaměle, cítit se součástí něčeho větší než jen my sami. Díky tomu se můžeme cítit více „šťastní“ a „v míru“ sami se sebou a dá nám to naději, že nám budou odpuštěny naše chyby a omyly – zvláště pokud věříme, že láska je věčná. Víra v podmíněnou lásku nám také může pomoci napravit naše cesty, poučit se z našich chyb a povzbudit nás, abychom nedělali stále stejné chyby kvůli strachu, že ztratíme věc nebo osobu, která nás miluje – protože víme, že bez pocitu, že jsme milováni, se budeme cítit sami, ztracení, beznadějní, vinní, a ovlivní to naši sebeúctu a schopnost milovat sami sebe. Být milován pomáhá zvýšit naši důvěru v sebe sama a v ostatní a může nám umožnit být více spokojeni s tím, že jsme „věrní sami sobě“ a svému smyslu života, stejně jako následování svých snů a tužeb. Je tedy pravděpodobnější, že budeme úspěšní ve všem, co děláme.

Nepřímo:

-Čím více milujeme sami sebe, tím více jsme schopni milovat ostatní. Čím více milujeme druhé, tím více jsme schopni milovat sami sebe.

-Když nás někdo miluje víc, než je do nás zamilovaný- touží po našem štěstí a svobodě, víc než po potřebě nás ovládat. Osvobodili nás. Je to jako být pták uvězněný v kleci, která je volně létat. Nebo jako ryba v řece – život, kterého šetříme, protože jeho život a štěstí pro nás znamenají víc než touha ho sníst.

​

Jak může láska pomáhat druhým?

​

Milovat někoho nebo něco jiného nám umožňuje chtít pro ně to, co bychom chtěli pro sebe. Je proto pravděpodobnější, že se k ostatním chováme stejně, jako bychom sami chtěli, aby se oni chovali k nám. Stáváme se ohleduplnější k jejich potřebám a přáním na stejnou úroveň nebo nad naše vlastní. Je pro nás snazší mluvit vlídnými slovy, zapojit se do projevů laskavosti, dávat na charitu, pomáhat lidem, kteří nás potřebují nebo o pomoc žádají. Čím více milujeme druhé, tím je pravděpodobnější, že obětujeme to, co milujeme pro sebe, v jejich prospěch. Láska je nezištná. Pokud někdo miluje něco nebo někoho jiného, chce to, co je pro toho jednotlivce nejlepší, a tak by mu chtěl pomoci, aby byl k sobě věrný – bez ohledu na to – i kdyby to znamenalo jít proti nám, nebo kdyby to znamenalo ztratit toho člověka od naše životy.

Když milujeme druhé – je pravděpodobnější, že dokážeme odpustit nebo prominout jejich chyby nebo chyby – umožníme jim, aby se cítili jako „dítě“ – jako my sami, když jsme milováni. Umožňujeme jim a inspirujeme je, aby byli věrní svému účelu, věřili v sebe, a proto byli úspěšnější ve všem, co dělají. Učíme je – prostřednictvím lásky k druhým – o důležitosti laskavosti, sebeobětování, soucitu, trpělivosti a odpuštění.

Láska zahrnuje oběť. Zahrnuje laskavost, štědrost, soucit, trpělivost a odpuštění.

Když „milujeme druhé“ více, než jsme do nich „zamilovaní“, naše „potřeba“ po této osobě je překonána touhou po tom, aby byla tato osoba šťastná nebo aby byla „věrná“ svému účelu pro svůj vlastní prospěch. Umožníme jim, aby si „vybrali“ svou vlastní cestu, pokud skutečně věříme, že to bude v jejich prospěch. Pomáhá jim i nám samotným překonat tuto potřebu kontroly.

​

Jak se můžeme cítit více milováni ostatními?

​

Klíčem je laskavost. Když jsme k druhým laskaví, pomáhejme jim v hodině potřeby a používáme řeč a naše činy k tomu, abychom jim pomohli cítit, že se o někoho zajímá, pomáháme jim cítit se milovaní a cenění a naslouchaní – když se chováme k druhým tak, jak chceme, aby se oni chovali k nám. - většina zjistí, že to k nám přirozeně přitahuje ostatní. Tím, že jim v altruismu ukážeme lásku a náklonnost a odpuštění – aniž bychom je následovali zraněním nebo připomínkami naší laskavosti – jim pomůžeme více věřit v lásku a cítíme se pohodlněji vyjádřit tuto emoci ostatním včetně nás samotných.

Mnozí, kteří věří v Boha, věří, že On je ten nejláskavější, a že když milujeme druhé, cítíme se jím více milováni. Když Ho milujeme víc než cokoli jiného, zbavujeme se potřeby cítit se milováni druhými – protože věříme, že Jeho věčná láska k nám stačí a vše ostatní je jen doplňkem toho.

Často se honíme za vztahy a snažíme se přimět ostatní, aby se do nás „zamilovali“, protože se chceme cítit „potřební“ nebo „chtěni“ – jen abychom zjistili, že když najdeme někoho, kdo se do nás zamiluje – snaží se nás ovládat – a jak se měníme jako osoba – tato kontrola nám může bránit v dosažení našich cílů nebo cílů v životě – může nás brzdit a způsobit, že se cítíme duseni. Někdy tak zoufale toužíme po tom, aby nás někdo miloval, že bychom mohli ‚předstírat‘, že jsme někdo, kým nejsme, jen abychom toho člověka potěšili – abychom se pokusili, aby nás miloval víc, nebo aby nás ve svém životě chtěl nebo potřeboval. Často, když tato osoba zjistí, že naše skutečná přirozenost není taková, do jaké se zamilovali nebo milovali, časem se tato láska může vypařit a my se cítíme zlomené a přestaneme poznávat sami sebe, když se podíváme do zrcadla. .

Takže někdy můžeme ,klamat‘ ostatní, aby nás milovali, pokud se rozhodneme nebýt k sobě věrní – ale uvědomujeme si, že láska, o které jsme si mysleli, že k nám mají, není ,skutečná‘ a ‚neroste‘ a opouští. a ztrácíme se v tomto procesu.

Nemůžeme „nutit“ ostatní, aby nás milovali ve skutečném smyslu, ani je přinutit, aby se do nás zamilovali tím, že je budeme pronásledovat a předstírat, že jsme něco, čím nejsme. Protože když si uvědomí, že je to nepravda, mohou se cítit podvedeni a to může ovlivnit důvěru ve vztah a respekt k jednotlivci.

​

Jak můžeme více milovat druhé?

​

Pocit lásky často přichází přirozeně. Je to hnací síla života a má tendenci být vrozenou emocí, která roste od narození v závislosti na našich zkušenostech, výchově a míře lásky, která nám byla projevována. Čím více lásky je nám projevováno, tím více se často cítíme schopni vyjádřit ostatním kolem nás. Čím více se cítíme milováni, tím více jsme schopni milovat druhé. Pokud se tedy necítíme milováni ostatními a pokud se cítíme neschopni být oba pravdiví sami k sobě, zatímco se snažíme přesvědčit ostatní, aby nás milovali, pak musíme začít tím, že se nejprve pokusíme milovat sami sebe.

​

Jak se můžeme více milovat?

​

Abychom milovali sami sebe, připomeňme si nejprve – jaký je význam lásky? – je to emoce, která přichází s prostředím, které milujeme „svobodně“, a často zahrnuje obětování se pro tuto osobu nebo věc. Co tedy rozumíme pod pojmem „milovat“ sami sebe? Není to totéž jako být „zamilovaný“ do sebe – jsou to protiklady. Jeden je nesobecký a dává, druhý je ovládající, potřebný a narcistický.

Abychom se naučili více milovat sami sebe, musíme se přesvědčit, že jsme hodni lásky. To zahrnuje sebereflexi a sebeanalýzu. Zahrnuje kritické myšlení a začíná záměrem „zlepšit“ se, abychom byli schopni přesvědčit sami sebe, že jsme hodni lásky. Zahrnuje to také schopnost přijmout, že jsme schopni zůstat věrní sami sobě a zároveň přizpůsobovat své chování – protože duše se neustále mění, jen proto, že se učíme ze své minulosti a od druhých – neznamená to, že nejsme věrní osobě, kterou skutečně jsou- je to proces, který nám umožňuje stát se osobou, kterou se rozhodneme být.

Můžeme začít tím, že si položíme tyto otázky:

Mám ve svém životě někoho nebo něco, co ‚miluji‘ tak moc, že bych jim vyšel maximálně vstříc v jejich hodině nouze? Pokud je odpověď ano – zamyslete se nad charakteristikami této osoby nebo věci – co na nich dělá, říkají nebo se chovají, co ve vás vyvolává pocit „lásky“ k této osobě nebo věci? Může to být domácí mazlíček nebo náboženský vůdce, vaše dítě, váš rodič – kdokoli nebo cokoli, koho máte rádi? Zapište si na papír vlastnosti, které vás k dané osobě nebo věci přitahují – díky kterým cítíte ten intenzivní pocit hluboké náklonnosti. – Může se stát, že tyto emoce cítíte pouze tehdy, když jednají určitým způsobem – zamyslete se nad chováním, které způsobí, že k této osobě nebo věci pocítíte lásku – a použijte ji jako vzor pro vedení – Pokud toto cvičení provádíme s více než jednou osobou, často vidíme vzorec a my pak můžeme použít tento vzorec chování, který umožňuje ostatním cítit se námi milováni, jako vodítko pro to, abychom přizpůsobili své chování způsobem, u kterého je pravděpodobnější, že se budeme cítit více milováni.

​

(Výše uvedené spisy jsou založeny na úvahách Dr. Lale  Tuncer)

​

Citáty z Písma o lásce

​

Užívejte si života s manželkou, kterou milujete .  Král Šalomoun, Kazatel 9:9

​

Pro člověka není dobré být sám.  Genesis 2:18

​

Proto muž opustí svého otce a svou matku a přilne ke své manželce a stanou se jedním tělem .  Genesis 2:26

​

Ať mě líbá polibky svých úst, neboť tvá láska je lepší než víno.  Král Šalomoun, Píseň písní 1:2

​

Jsem pro svého milovaného a můj milovaný je pro mě.  Král Šalamoun, Píseň písní, 2:16

​

Jákob miloval Ráchel, a tak řekl: ‚Budu pro tebe pracovat sedm let... Tak Jákob pracoval pro Ráchel sedm let a zdálo se mu to několik dní, protože ji miloval.  Genesis 29:18-20

​

„Miluj svého bližního jako sám sebe“ (Lv 19:18)

​

Kdo našel ženu, našel dobrotu a přinesl si přízeň od Boha.  Král Šalomoun, Přísloví 18:22

​

„ Nikdo nemá větší lásku než tuto: položit život za své přátele. “  Jan 15:13

​

"Jak velká je láska, kterou nám Otec projevil, abychom byli nazýváni dětmi Božími!"  1. Jana 3:1

"Jeho prapor nade mnou je láska."  Píseň písní 2:4

​

  "Ale ty, Pane, jsi Bůh soucitný a milostivý, pomalý k hněvu, překypující láskou a věrností ."  Žalm 86:15

​

„Chválu vzdávejte Hospodinu, neboť je dobrý; jeho láska trvá navždy."  1. Paralipomenon 16:34

​

„ Hospodin, tvůj Bůh, je s tebou, mocný je zachránit.  Bude z vás mít velkou radost, utiší vás svou Láskou, bude se nad vámi radovat zpěvem.“  Sofoniáš 3:17

​

"Ať děkují Pánu za jeho neutuchající lásku a jeho podivuhodné skutky pro lidi, protože uspokojuje žíznivé a nasycuje hladové dobrými věcmi."  Žalm 107:8-9

​

„Tvá láska, Pane, sahá až k nebesům, tvá věrnost až k nebesům. Vaše spravedlnost je jako mohutné hory, vaše spravedlnost jako velká hlubina."  Žalm 36:5-6

​

"Ale ty jsi Bůh odpouštějící, milostivý a soucitný, pomalý k hněvu a oplývající láskou..."  Nehemjáš 9:17

​

  „Nyní vám tedy dávám nové přikázání: Milujte se navzájem.  Stejně jako já jsem miloval vás, měli byste se milovat i vy.  Vaše vzájemná láska ukáže světu, že jste moji učedníci."  Jan 13:34-35

​

  "Pokud mě miluješ, budeš poslouchat, co přikazuji."  Jan 14:15

​

  "Nenávist vyvolává potíže, ale láska odpouští všechny urážky."  Přísloví 10:12

​

  "Přítel miluje v každé době a bratr se rodí pro čas protivenství."  Přísloví 17:17

​

„Ukázal ti, ó člověče, co je dobré.  A co od vás Pán požaduje?  Jednat spravedlivě a milovat milosrdenství a chodit pokorně se svým Bohem."  Micheáš 6:8

​

  „Ale milujte své nepřátele, čiňte jim dobře a půjčujte jim, aniž byste očekávali, že něco dostanou zpět. Pak bude vaše odměna velká…“  Lukáš 6:35

​

„Polož mě jako pečeť na své srdce, jako pečeť na svou paži; neboť láska je silná jako smrt... Mnoho vod nemůže lásku uhasit; řeky to nemohou smýt."  Píseň písní 8:6-7

​

  "Prohlásím, že tvá láska je pevná navždy, že jsi ustanovil svou věrnost v samotném nebi."  Žalm 89:2

​

„Země je plná Tvé Lásky, Pane…“  Žalm 119:64

​

  „Ježíš odpověděl: ‚Miluj Hospodina, Boha svého, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.'  Toto je první a největší přikázání.  A druhé je mu podobné: ‚Miluj svého bližního jako sám sebe.‘“  Matouš 22:37-39

​

  "Buď však velmi opatrný, abys miloval Hospodina, svého Boha, chodil po všech jeho cestách, poslouchal jeho příkazy, pevně se ho držel a sloužil mu celým svým srdcem a celou svou duší."  Jozue 22:5

​

„Ačkoli se hory otřesou a kopce budou odstraněny, Moje neutuchající láska k vám nebude otřesena a moje smlouva pokoje nebude odstraněna,“ říká Pán, který je nad vámi soucitný.  Izajáš 54:10

​

„Ať tě láska a věrnost nikdy neopustí; přivaž si je na krk, napiš je na tabulku svého srdce.  Pak si získáš přízeň a dobré jméno u Boha i u lidí."  Přísloví 3:3-4

​

  "Protože je tvá láska lepší než život, mé rty tě budou oslavovat."  Žalm 63:3

​

" A On je ten, kdo často odpouští, ten nejláskavější."   Korán 85:14

​

"Vskutku ti, kteří uvěřili a konali spravedlivé skutky - Nejmilosrdnější jim udělí náklonnost."  Korán 19:96

​

"Až se rozhodneš, vlož svou důvěru v Boha, jistě, Bůh miluje ty, kteří v Něj vkládají důvěru."  Korán 3:159
 

' A z jeho znamení je to, že pro vás stvořil z vás samých manžele, abyste v nich nalezli klid; a vložil mezi vás náklonnost a milosrdenství. V tom jsou skutečně znamení pro lidi, kteří přemýšlejí“ Korán 30:21

"Věřící jsou jen bratři, tak se dohodněte mezi svými bratry." A bojte se Boha, abyste dosáhli milosrdenství“ Korán 49:10

„A konat dobro; Bůh skutečně miluje ty, kdo činí dobro“ Korán 2:195

„Nikdy nedosáhneš dobrého [odměny], dokud neutratíš [na cestě Boží] za to, co miluješ. A cokoli utratíte – Bůh o tom skutečně ví“ Korán 3:92

„Uctívejte Boha a nic s Ním nespojujte a rodičům konejte dobro a příbuzným, sirotkům, potřebným, blízkému sousedovi, vzdálenějšímu sousedovi, společníkovi po vašem boku, cestovateli a těm, které vlastní vaše pravé ruce. Bůh skutečně nemá rád ty, kdo jsou sebeklamné a vychloubační.“ Korán 4:36

„Řekni: Pokud máš milovat Boha, následuj mě. Bůh tě bude milovat a odpustí ti tvé hříchy, protože Bůh je odpouštějící a milosrdný.“ Korán 3:31

'Buď hodný. Bůh opravdu miluje ty, kdo jsou dobří.“ Korán 2:195

Ó lidstvo, bojte se svého Pána, který vás stvořil z jedné duše a stvořil z ní její druh a od obou rozehnal mnoho mužů a žen. A bojte se Boha, skrze něhož se navzájem prosíte, i lůna. Bůh je nad vámi vždy pozorovatelem.  Korán 4:1

"Oni jsou oblečení pro tebe a ty jsi oblečení pro ně"  [Korán 2:187]

​

​

​

​